T-34/85 - dobyvatel Berlína

T-34/85

Vznik T-34/85

O přezbrojení T-34 silnějším kanónem začali Sověti vážně přemýšlet poté, co se na bojišti objevily nové těžké tanky PzKpfw VI Tiger. Dosavadní kanón ráže 76,2 mm totiž neprobil jejich čelní pancíř ani z 500 metrů. Vývoj kanónu ráže 85 mm, resp. věže pro jeho uložení však nepostupoval příliš rychle. Sovětští konstruktéři nejprve zkusili instalovat kanón ráže 85 mm do původní věže tanku T-34/76. Během zkušebních střeleb se však ukázalo, že osádka nemůže v tak těsné věži větší kanón obsluhovat. Sovětské vedení proto rozhodlo pokračovat ve výrobě starší verze T-34 se slabším 76,2mm kanónem. Tigerům měly čelit hlavně sovětské těžké tanky. Dosavadní však KV-1 zaostával ve většině parametrů, a proto ho Sověti modernizovali na verzi KV-85, v níž uplatnili nový 85mm kanón. Připravovali také nový těžký tank nazvaný IS (Iosif Stalin).

Vývoj těžkých tanků však zaostávání sovětské techniky zcela neřešil, protože hlavní tíha operací nadále spočívala na pohyblivějším a hlavně výrobně jednodušším T-34/76. A těm se však několik měsíců po nástupu Tigerů postavil další silnější protivník. V největší tankové bitvě všech dob nasadili Němci zcela nové těžší střední tanky PzKpfw V Panther. Málo odzkoušené Panthery sice trpěly spoustou poruch, v palebné síle a pancéřování však sovětské T-34/76 převyšovaly. Němci byli u Kursku na hlavu poraženi, ale i přes celkové vítězství byly sovětské ztráty několikanásobně vyšší. Podle nově publikovaných údajů ze sovětských archívů ztratila Rudá armáda v obranných bitvách u Kursku a v následné protiofenzívě na 6 000 tanků od T-34/76 přes SU-152 po M3 Lee a M4 Sherman dodané ze Spojených států.

Technická převaha nových německých tanků vyprovokovala Sověty k dalšímu urychlenému vývoji. Nakonec se ukázalo jako šťastné zdánlivě jednoduché řešení. Sovětští konstruktéři prostě vzali věž z těžkého tanku KV-85, mírně ji upravili a posadili ji na korbu T-34. Hmotnost tanku tím sice vzrostla, ale jeho jízdní vlastnosti to příliš nezhoršilo. Nový hybrid byl přijat do výzbroje Rudé armády 15. prosince 1943, ale ještě v lednu 1944 se měnil jeho kanón na spolehlivější D5-T, který se osvědčil u samohybných děl SU-85. Tank dostal později označení T-34/85 a brzy se dobře uvedl v bojích proti Němcům.

Srovnání s tanky nepřítele

Nový T-34/85 ve většině parametrů definitivně překonal starší německý Panzer IV i jeho modernizované verze. Ani zvýšená palebná kapacita kanónu ráže 85 mm a zesílené pancéřování věže se však nemohly vyrovnat parametrům Tigerů. Silnější kanón T-34/85 už ale Tigery nebezpečně ohrožoval, protože mohl probít jejich čelní pancíř z 500 metrů. Tigery sice likvidovaly "téčka" na mnohem větší vzdálenost dvou kilometrů, ale jen do té doby, než je zmohla přesila sovětské techniky nebo vlastní poruchy.

1944 - T-34/85 míjí zástupy německých válečných zajatců

Sovětský tank T-34/85 se plně nevyrovnal ani novým PzKpfw V Panther. Tyto německé těžší střední tanky byly zkonstruovány přímo na základě zadání, aby překonaly T-34. Němci okopírovali z ukořistěných sovětských tanků jejich šikmo stavěný pancíř, ale dali mu větší odolnost. Silnější byl i kanón Pantheru vzor KwK 42 L/70 ráže 75 mm. Kanón "téčka" ZIS-53 ráže 85 mm probil pancíř Pantheru na vzdálenost 500 metrů, zatímco německý tank probil čelo T-34/85 už ze vzdálenosti 800 metrů. Tradičně lepší byla také německá optika. T-34/85 si naproti tomu zachoval významnou přednost svého předchůdce, a to vynikající průchodivost měkkým terénem. Těžší Panther se silnějším benzínovým motorem byl v pevném terénu stejně pohyblivý, ale byl náchylnější na zapálení palivové soustavy než T-34. Technická převaha Pantherů nad T-34/85 nicméně nebyla diametrální a naprosto ji převažovala fatální přednost sovětských tanků - jejich několikanásobná početní přesila.

Sovětské T-34/85 převyšovaly v mnoha parametrech také většinu spojeneckých středních tanků. Konstrukce amerického středního tanku M4 Sherman byla poznamenána tím, že Spojené státy začaly vyvíjet obrněnou techniku mnohem později než Sovětský svaz a Německo. Britové zas dopláceli na předválečné úsporné programy a chaotickou roztříštěnost vývoje a výrobců. Po roce 1941 měli sovětští vojáci možnost dokonale si spojenecké tanky prostudovat. Američané totiž dodaly Sovětskému svazu tisíce tanků různých typů v rámci vojenské pomoci a několik desítek jich poslala na východ i Velká Británie.

Tanky T-34/85 v boji

1944 - masa T-34/85 útočí na Ukrajině

T-34/85 se od roku 1944 rychle staly hlavním bojovým tankem Rudé armády. V rozhodujících operacích byly zpravidla nasazovány proti nacistickým jednotkám v mohutných sestavách celých armád. Útokům předcházelo gigantické ostřelování německých pozic těžkým dělostřelectvem, raketomety Kaťuša a dalšími prostředky. Sovětské tanky T-34 pak útočily v širokých formacích za podpory pěchoty. V druhém sledu je podporovaly formace samohybných děl, která ničila opevněné pozice odporu. Ztráty T-34/85 byly vyšší než počet zničených německých tanků podobně jako u jako u předešlých typů. Podepisoval se na tom přístup sovětského vedení, jehož taktika se nadále vyznačovala velmi malou citlivostí vůči obětem vlastních lidí a techniky. V jednotlivých tankových soubojích působily sovětským T-34/85 několikanásobné ztráty zejména Tigery a Panthery. V celkové situaci však nemohly přinést obrat, protože jich nacisté měli čím dál tím méně.

1945, 24. ledna - vojáci 1. ukrajinského frontu v německém Gleiwitzu

Po katastrofě u Kursku přešli Němci a jejich spojenci do definitivní defenzívy. V obranných bojích se nacistické jednotky zpravidla snažily oddělit od sebe útočící tanky a pěchotu. Uplatňovaly přitom všechny dostupné typy zbraní od bitevních letadel po polní dělostřelectvo. Bez podpory pěchoty byly T-34/85 zranitelné jako většina jiných tanků. Pancéřoví granátníci je ničili pancéřovkami a když sovětské tanky přejížděly německé zákopy, kladli na ně miny. Pro boj pěchoty se sovětskými tanky vydávalo nacistické vedení psychologické příručky, které nabádaly, jak se zbavit strachu z obrněnců a zaútočit jednoduchými prostředky na jejich slabá místa.

Se vstupem na československé území se dost změnil i charakter bojů. Sevřený členitý terén neposkytoval tolik prostoru pro rozsáhlé operace a 1. československá samostatná brigáda v Sovětském svazu se zapojila do vleklých bojů o malé kóty a vesnice. V září 1944 na začátku Dukelské operace měla naše brigáda asi třetinový stav oproti tabulkovému počtu 65 tanků. Během bojů na Dukle klesal celkový stav T-34 našich jednotek skoro na nulu. V následující Ostravské operaci ztratili naši tankisté přes padesát tanků. Na své konto si však připsali desítky zničených německých obrněných vozidel. Naši a sovětští tankisté měli výhodu v tom, že postupovali vpřed. Zasažené sovětské tanky tak zůstávaly na vlastním území a technické jednotky je s velkým úsilím opravovaly a po několika dnech i hodinách je vracely zpět do boje. Často přitom kanibalizovaly důležité součásti z jiných rozstřílených tanků. Mrtvé a raněné tankisty hned nahrazovaly zálohy. Detailní údaje o bojových akcích tanků a jejich osádek jsou souhrnně zpracovány v publikaci 1. československá tanková brigáda v SSSR autora Milana Kopeckého.

T-34/85 v osvobozené Praze Foto: Archiv Českého rozhlasu

Posledním obrněncem, s nímž se utkal tank T-34/85 našich tankistů na českém území, byl Jagdpanzer 38 Hetzer. Toto bezvěžové samohybné útočné dělo nacisté vyráběli v Praze a Plzni na podvozku československého tanku LT-38. Tankový souboj se odehrál 27. dubna 1945 u severomoravské vesnice Dolní Lhota. Jednotky německé 304. pěší divize tam za pomoci protitankových překážek zastavily postup osmi tanků 3. praporu československé tankové brigády. Naši tankisté ztratili v palbě dva T-34/85. Němci dokonce se dvěma zbylými Hetzery zaútočili na Dolní Lhotu, ale tam už se karta obrátila. T-34/85 četaře Miroslava Krejbicha ještě před vesnicí zasáhl první německé útočné dělo. Druhý německý obrněnec pronikl do vesnice, ale u prvních domků ho rozstřílel T-34/85 rotmistra Josefa Gregory. Výbuch po zásahu vytrhl skoro metrový otvor v bočním pancíři korby Hetzeru. Gregorův tank si tak zapsala na konto likvidaci čtvrtého obrněnce nacistů. Přestože šlo o poslední tankový souboj 1. československé tankové brigády, rotmistr Gregor se konečného vítězství bohužel nedožil. O tři dny později ho v Moravské Ostravě zastřelil německý odstřelovač. Hlavní město Československa nakonec osvobodila Rudá armáda. Tankům 1. československé samostatné tankové brigády se podařilo dojet do Prahy až krátce poté. Už 10. května 1945 symbolicky dorazila na Hradčany skupinka našich tankistů se třemi T-34/85. Zanedlouho dorazila do Prahy i lehká obrněná vozidla 1. československé samostatné obrněné brigády, která byla součástí britské armády, a koncem května dojely od Dunkerque i její Cromwelly.

1950, říjen - vojska OSN zničila v Pyongyangu maskovaný T-34/85 Foto: U.S. National Archives

Tanky pocházející z 2. světové války se navzájem utkaly ještě několik let po porážce Německa a Japonska, ale v úplně jiné konstelaci. Krátce po konci 2. světové války začal Sovětský svaz dodávat stroje T-34/85 také Mao-Centugově Číně a komunistickému severokorejskému režimu. V obou zemích působili i sovětští vojenští poradci. V roce 1950 severokorejské a čínské jednotky bez vyhlášení války přepadly Jihokorejskou republiku. Rychlou agresi hluboko do jihokorejského vnitrozemí zajišťovaly stovky sovětských T-34/85. Jednotky OSN mohly v první fázi nasadit proti komunistické přesile jen americké lehké tanky M24 Chaffee, které byly umístěny nejblíž místu konfliktu v okupovaném Japonsku.

Střední tanky T-34/85 měly pochopitelně převahu nad lehkými M24 Chaffee v pancéřování a v síle kanónu. Severokorejské osádky nebyly příliš zdatné, takže naštěstí způsobily relativně malé ztráty na životech amerických tankistů. Asi 30 lehkých tanků M24 Chaffe zasáhly, ale jen polovinu z nich opravdu zničily. Karta se dramaticky obrátila, když do oblasti dorazilo americké letectvo a americké střední tanky M4 Sherman a novější M26 Pershing, které Spojené státy vyráběly od roku 1944. Na bojištích a podél cest zůstalo 239 zničených tanků T-34/85.

Modernizace T-34/85

1950 - Američané si prohlížejí T-34/85, které v Koreji rozstřílely jejich M26 Pershingy Foto: U.S. National Archives

První kanóny D5-T se montovaly do T-34/85 jen prvních pár měsíců. Od března 1944 byly nahrazeny technicky lépe řešenými kanóny ZIS-53 s teleskopickým zaměřovačem namísto periskopového. Pancéřové čelo věže tanku bylo zesíleno na 90 mm. Od základního typu byla odvozena řada specializovaných verzí, tahačů a opravárenských jeřábů, ale bojový tank T-34/85 Sověti už zásadně nemodernizovali. Jeho výrobu ukončili v Sovětském svazu v roce 1946, ale pokračovala v satelitním Československu, Polsku a v Číně.

T-34 byl jedním z mála tanků 2. světové války, které se vyráběly i po porážce Německa a Japonska. Položil základ sovětské tankové koncepce, která se od "téčta" odvíjela až do osmdesátých let. Přímým následovníkem T-34/85 byl sovětský T-54 a generace dalších sovětských tanků až po T-72. Československo obdrželo licenci na výrobu T-34/85 v roce 1949. Výroba začala v ČKD Sokolovo roku 1952 a později byla přesunuta do ZŤS Martin v Kriváni (Závody J. V. Stalina, pak Turčianske strojárne). Bojové tanky T-34/85 se v ČSSR vyráběly do roku 1956 a jejich různé nebojové pomocné verze až do roku 1966. Ve výzbroji ČSLA sloužily do osmdesátých let.

Technický popis verze T-34/85 z roku 1944

- typ: střední tank
- osádka: 5 členů (řidič; pomocník obsluhující kulomet v čelním pancíři; střelec; nabíječ; velitel)
- výzbroj: kanón ZIS-53 ráže 85 mm s drážkovanou hlavní; koaxiální kulomet DT ráže 7,62 mm a kulomet DT ráže 7,62 mm v čelním pancíři
- munice: 56 nábojů do kanónu; 2770 nábojů do kulometů
- pancéřování: 18 mm až 75 mm; 45 předek korby; 75 mm čelo věže
- motor: V-2-34, 12 válců, OHC, objem 38 880 ccm, vidlicový, dieselový, kapalinou chlazený o výkonu 500 HP (368 kW) uložený v zadní části tanku, nádrže na 545 l paliva a 135 litrů v odhazovacích nádržích; převodovka: 5 stupně vpřed a 1 vzad
- spotřeba paliva: 250 l/100 km (letní), 290 l/100 km (zimní)
- podvozek: hnací kola vzadu, napínací vpředu; 5 velkých pojezdových kol na každé straně uložených na vlečených ramenech
- hmotnost: 32 tun
- výška: 2,74 metru
- maximální rychlost: silnice 50 km/h; terén 32 km/h
- vertikální překážka: 0,75 m; zákop široký 2,5 m; stoupání 30 stupňů
- měrný tlak na půdu 0,65 kp/cm2
- hloubka brodění: 1,3 m;
- dojezd: 350 km
- produkce: v roce 1944 bylo vyrobeno 11 780 tanků; do května 1945 bylo vyrobeno přes 7 300 tanků T-34/85; celková produkce T-34 všech verzí v letech 1940 - 1945 se odhaduje na 52 000 až 56 000 tanků

Zachované tanky T-34/85

Tanků T-34/85 se zachovalo tak mnoho, že je jimi zásobeno skoro každé větší vojenské muzeum na východě, západě a v dalších místech světa. V řadě případů jde však o stroje vyrobené až po válce. Velkým nešvarem je to, že se na T-34 často malují červené hvězdy, které však sovětské tanky za války téměř nikdy nenesly. V zemích sovětského bloku sloužily T-34/85 jako klasický "pomníkový" tank. V Česku je namátkou můžete vidět v Praze před Vojenským historickým ústavem pod žižkovským památníkem, v památníku Ostravské operace a na dalších místech. Přímo v Ostravě stojí na památníku tank naší tankové brigády, jehož osádka pomáhala 30. dubna 1945 dobýt Sýkorův most. Na Slovensku je několik T-34/85 rozestavěno jakoby v bojových pozicích v areálu Dukelské operace a další jsou třeba v Bánské Bystrici.

Lešany u Prahy: Ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech stojí na venkovním prostranství dva T-34/85 z válečné produkce. Je zde také T-34/85 vyrobený roku 1952 licenčně v ČKD Sokolovo. Tanky rozeznáte podle spojnice čela a dna korby mezi předními blatníky, která má u poválečných modelů ostrou hranu, zatímco u válečné produkce je spoj zakulacený. V Lešanech je i nejslavnější tank naší obrněné brigády v Sovětském svazu T-34/76 nazvaný Lidice. Jsou zde také těžké sovětské tanky IS-2 a IS-3, samohybná děla SU-76, SU-100, ISU-152 a další sovětská technika. V Lešanech je také ojedinělý exemplář československého předválečného LT-38, americký M4-Sherman, britský Cromwell IV, německý Panzer IV, Hetzer a velké množství další těžké a lehké vojenské techniky.